Bisfenoly a rizika z trika ?

Bisfenoly a rizika z trika ?
Jde o skupinu chemických látek, z nichž nejznámější je bisfenol A (BPA). Používají se při výrobě některých plastů a pryskyřic, někdy mohou být součástí pigmentů, barviv nebo pomocných chemikálií používaných v průmyslu. V textilu se obvykle objevují spíše jako stopové kontaminace než jako látky, které by byly do materiálu cíleně přidávány.
V některých syntetických textiliích nebo potiscích tak mohou být přítomny ve stopovém množství.

Abychom si ale trochu narovnali pojmy s dojmy a laboratorní nález bisfenolu nepůsobil automaticky jako „čtvrt na smrt“, je dobré si uvědomit jednu věc: expozice bisfenolům je v dnešním světě bohužel poměrně běžná a úplně se jí vyhnout prakticky nelze.

Důležité je také rozlišovat mezi:
* nálezem látky v materiálu,
* jejím skutečným uvolňováním,
* vstřebáním do organismu,
* a reálným zdravotním dopadem.
To zdaleka nejsou totožné věci.

Možná vás překvapí, že hlavním zdrojem expozice bisfenolům není textil, ale - wait for it - strava.

Bisfenoly se mohou nacházet například:
* ve vnitřních vrstvách některých konzerv,
* v některých víčkách sklenic,
* v nápojových plechovkách,
* v některých plastových obalech potravin.
Bisfenoly najdete také v termopapíru - tedy některé účtenky, parkovací lístky nebo přepravní štítky.
V domácnosti je lze najít také v některých polykarbonátových plastech, epoxidových pryskyřicích, ochranných nátěrech nebo lepidlech.
U dětských výrobků je legislativa obzvlášť přísná a BPA je v řadě aplikací zakázán nebo výrazně omezen. Odtud pochází i známé označení „BPA free“.

A zpět k textilu.

Do běžných polyesterových vláken se bisfenoly cíleně nepřidávají. Mohou se však objevit jako kontaminace během výroby, při použití recyklovaných surovin nebo v některých pomocných chemikáliích a potiscích.

Pokud se podíváme na výsledky nedávno testovaných UV triček, neuspokojivé výsledky nebyly spojeny pouze s nálezem bisfenolů, ale často také s nižší než deklarovanou UV ochranou. Společným jmenovatelem byla skutečnost, že šlo převážně o výrobky pocházející z méně regulovaných výrobních řetězců, kde bývá dohled nad použitými materiály a kontrolou kvality obecně variabilnější.

U virálních příspěvků nejen o „toxickém oblečení“ mi často chybí právě srovnání s běžnou realitou. Laboratorní nález dané látky totiž automaticky neznamená zdravotní riziko. Dominantně jde o zohlednění všech potenciálně negativních působků a jejich kumulace v čase napříč naším žitím a snaha o jejich minimalizaci. 

Kůže ale není houba.

Kůže je bariéra.

A zatímco o stopových množstvích chemických látek v textilu se vedou vášnivé debaty, o jednom riziku víme naprosto jistě: dlouhodobá a opakovaná expozice UV záření prokazatelně poškozuje kůži, urychluje její stárnutí a zvyšuje riziko vzniku kožních nádorů.